V rámci projektu virtuálních oslav 30. výročí vzniku společnosti ELVAC jsme nyní oslovili jednu speciální skupinu velmi vážených osobností v naší firmě. Oslovili jsme ženy, které pracují na téměř výhradně mužských odděleních a mají tak na těchto odděleních po zásluze jedinečné postavení.

Přibližte nám svoje začátky ve firmě ELVAC. Jaké to bylo, když jste nastoupila?

Šárka: Nastoupila jsem v roce 2007. Zprvu jsem měla trochu obavy vzhledem k tomu, že jsem přišla do čistě mužského kolektivu, což pro mne byla velká změna oproti mé předchozí práci u České Pošty, kde naopak převládaly ženy. Říkala jsem si ale: „Když jsem zvládla baby, zvládnu i chlapy“. Oni (muži) byli taky celkem rozpačití z ženského elementu na pracovišti, ale po chvíli si to sedlo a s odstupem času mohu říci, že mi práce mezi muži vyhovuje mnohem víc než v kolektivu smíšeném. Mile mne překvapilo také to, že mi zaměstnavatel ihned poskytl veškeré pracovní vybavení, školení apod., což u mých předchozích zaměstnavatelů nebylo zvykem.

Renáta: Mé působení v ELVACu započalo v roce 2015. Pamatuji si, že když jsem začínala, zrovna se realizovala nějaká velká zakázka. Pracovalo se tehdy dokonce i ve sklepě, protože běžné pracovní prostory svou kapacitou nestačily. Byli tu tehdy i externí pracovníci, takže zapamatovat si všechny byl celkem oříšek.

Jak Vás kolegové přijali mezi sebe?

Šárka: Na začátku byli lehce nervózní z přítomnosti ženy a řekla bych, že jsem z jejich strany cítila ostych. Po chvíli si to ale sedlo a přijali mne za svou.

Renáta: Pamatuji si na pana Benu, který byl pro mne velkou osobností jak svými zkušenostmi a vzděláním tak především svou noblesou, se kterou dokázal řešit problémy a ti chlapi to od něj brali. Celkově si myslím, že jsem přes prvotní rozpačitost zapadla velmi dobře a dnes bych neměnila. Pamatuji si, jak jsem na začátku nechtíc pomíchala zakázky (tehdy tu pracovali i učni) a chlapi na mne opatrně: „No tu asi někdo z těch učňů pomíchal ty zakázky…“ a já na to: „Ne, to nebyli učni, to jsem byla já…“ a takovou upřímností jsem si je postupně získala.
Pracujete v mužském kolektivu, na co jste si musela zvykat?

Šárka: Jak to už při práci mezi muži bývá, občas panovala hrubší mluva, což jsem se ze začátku snažila usměrňovat. Chápu, že některé situace jsou vypjaté a potřebují si ulevit. Nemohu ale říci, že by cokoliv nějak vybočovalo. Nikdy jsem nezažila nějaký podraz nebo něco podobného, spíš naopak jsou chlapi v práci přímí a upřímní.

Hanka: Musím zmínit, že navzdory tomu, jak jsem na své mužské kolegy někdy přísná, jsou na mne vždy velmi milí. Myslím tedy, že za dobu, co jsem tady, jsme opravdu sehraní.

Řekněte nám něco o svých zálibách a koníčcích. Co ráda děláte, když zrovna nejste v práci?

Šárka: Je o mne známo, že jsem neposeda. Věnuji se jak letním, tak zimním sportům a vedle toho je mou zálibou zahradničení. Co se zahrady týče tak je to spíš okrasná zahrádka, ale sem tam se najdou i nějaké plodiny. V zimě nejraději lyžuji, ideálně v Rakousku. Oblíbila jsem si tamní lyžařské středisko Nassfeld. V létě hlavně turistika spojená s houbařením.

Hanka: U mne je to spíš z práce do práce, protože většinu volného času mimo zaměstnání trávím pracemi kolem domu a starostí o náš zvěřinec, který čítá psa, dva kocoury, papoušky, korely a chameleona. Pokud najdu nějaký čas navíc, pak chodím na procházku se Samuelem L. Jacksonem (náš pes – německý Hovawart) nebo vyjedeme s rodinou někam na hory.

Renáta: Většinu času mi zabere starost o naši velkou rodinu, což v poslední době ještě umocnila pomoc dceři s distanční výukou. Když se zrovna nestarám o starší pokolení naší rodiny, věnuji se svým třem vnoučatům. Pak takové ty klasiky, jako jsou koupaliště či dovolená u moře. Za zmínku určitě stojí pletení a háčkování, je to takový můj aktivní odpočinek. Kdysi jsem pletla různé doplňky pro manžela a děti, dnes pletu spíš ponožky, po těch je u nás v rodině největší poptávka .

Je něco, čím Vás kolegové překvapili?

Renáta: Vážím si toho, že kolegové nikdy nezapomenou, když slavím narozeniny či jiné jubileum a vždy se připomenou dárečkem a přáním. Hodně mne překvapili, jednou když bylo MDŽ a já zrovna nebyla v práci, nechali mi přivézt kytici až domů. Na svém pracovišti se cítím na prvním místě a to je pro ženu velmi příjemné.

Kdybyste nějakou událost mohla prožít znova, která by to byla?

Hanka: Když to vezmu v globálu, tak Elvac jako firma je pro mne velmi vstřícný, už jen to, jak chodí pan Ciompa s Jardou Chýlkem s nadílkou na Mikuláše a přijdou opravdu za každým, k tomu všechny ty akce a dárky, například k výročí, to se dnes už málokde vidí.

Šárka: Souhlasím s Hankou, je fajn, že i když je nás stále více, tak osobní přístup ředitelů, kteří přijdou, popřejí, ten tady je pořád. Taky jsem ráda za všechny akce pro zaměstnance, protože tam mohu poznat i ty nové kolegy, se kterými běžně nepřijdu do kontaktu.

Kdybyste mohla změnit v práci jednu věc, co by to bylo?

Všechny společně: Zásadního asi nic a ani to žádnou z nás vlastně nikdy nenapadlo, spíš bychom přály všem, aby vymizely žabomyší války mezi odděleními, které občas vzniknou. Pak jsou tu klasické neduhy způsobené chlapskými zlozvyky jako nechávaní nádobí ve dřezu stylem „to se umyje“ atd. To se snažíme řešit různými vtipnými vzkazy v kuchyňce, takže na tom už se vlastně pracuje. (smích)

Taková malá nápověda pro nás muže, Jaká je vaše oblíbená barva? Květina? Sladkost?

Všechny společně: Já myslím, že jakoukoliv kytičkou, nezáleží na počtu ani druhu, i kdyby to byla pampeliška.  Jde o ten pocit, že člověk ví, že si kolegové jeho práce váží a neberou ji jako samozřejmost.